Řekněte nám něco o sobě

Na pohovorech můžeš narazit i na různá alternativní znění, například:

• Proveďte nás prosím na úvod svým životopisem…
• Můžete se nám na začátek trochu představit…

Většina uchazečů je z téhle otázky přinejmenším nejistá.

Co chce personalista slyšet? Jak dlouho mám mluvit? Co zmínit a co ne? Do jakého detailu jít?

Na všechny tyto otázky se pokusíme v tomto článku odpovědět.

Jak fungují pracovní pohovory

Ať už se obsazuje jakákoli pozice, každý pohovor je pro zástupce firmy v podstatě o hledání odpovědi na tyto tři otázky:

• Dokáže (kandidát) tu práci dělat?
• Chce tu práci dělat?
• Je nám sympatický nebo ne?

Tento jednoduchý koncept pokrývá opravdu všechno, co se na pohovoru děje, například jakoukoli otázku je možné k němu vztáhnout.

Tvoje odpověď na otázku “Řekněte nám něco o sobě” by měla být zhruba dvě až tři minuty dlouhá, a měla by nastínit stručně a přesvědčivě odpovědi na výše uvedené otázky. Přesně to a nic navíc.

Dokáže to?

Schopnost dělat nějakou práci z pohledu firmy většinou stojí na tom, že člověk doteď dělal něco podobného nebo nejlépe úplně to samé.

Jestli ji člověk bude dělat dobře se zase často pozná podle výsledků v předchozích zaměstnáních (když hledáš obchodníka, asi chceš toho, co v jiné firmě hodně prodal).

Opravdu dobře se zamysli nad popisem pozice a pracovní náplní – co z toho znáš, co z toho umíš, co už se ti se skvělými výsledky povedlo jinde. To by měl být základ tvojí odpovědi.

Chce tu práci?

Personalista moc dobře ví, že ne každý, kdo nějakou práci dělat může, ji opravdu dělat chce.

Ideální je proto navíc hned zkraje potvrdit, že tě nabízená pozice zajímá a vysvětlit proč – co se ti na práci a na firmě líbí, případně jak to sedí do tvého “kariérního plánu”.

Vzoreček správné odpovědi by tedy vypadat nějak takhle: Praxe + Úspěchy + Motivace = 3 minuty

Řekněte nám něco o sobě – příklad správné odpovědi

“Jsem grafička a ilustrátorka, vystudovala jsem design na Prague College. Tři roky dělám v digitální agentuře, hlavně weby a online grafiku. Za tu dobu, co tam jsem, jsem se podílela na designu asi 50ti webů a micro-sites, loni jsem například jako hlavní designer dělala nový web pro (Klient).

Dál denně vytvářím drobné vizuály pro sociální média, newslettery a banery. Mimo jiné poslední rok sama dělám všechnu grafiku na sociální sítě pro jednoho z největších klientů naší agentury – firmu (Klient). Umím výborně s Photoshopem a InDesignem, a celkem dobře i s Illustratorem. Domluvím se bez problémů anglicky.

Práce pro různé klienty mě hodně naučla, ráda bych ale teď pracovala na jedné značce, a dlouhodobě utvářela její vizuální styl. Taky jsem na vaši firmu slyšela dobré reference.”

Jak neodpovídat

Neodpovídej “chronologicky”, nezačínejte od školy přes první zaměstnání až k tomu aktuálnímu.

I když tě personalista vyzve, ať ho provedeš (od začátku do konce) tvým životopisem, tak to po tobě ve skutečnosti nechce, a nebude tě za to mít rád. Důležité je poslední zaměstnání, a stručně co relevatního umíš a co se ti povedlo. Co bylo před pěti nebo deseti lety na pohovorech skoro nikdo probírat nechce.

Neodpovídej obecně. Pokud je tvoje odpověď ve dvou různých výběrových řízeních stejná, je to zásadní chyba. Před každým pohovorem si připrav jedinečné představení “na míru” pro danou pozici a firmu.

Odpovídej stručně. Obecně není dobré vést na pracovních pohovorech dlouhé monology, na většinu otázek stačí říct pár vět.

Neodpovídej hloupě. Personalista čeká, že nabízená pozice je přesně to, co chceš dělat. Pokud mu řekneš, že to tak úplně není, nebyl důvod na interview vůbec chodit (to platí o celém pohovoru, ne jen o úvodním představení).