Jaký očekáváte plat?

21. února 2016
5 min čtení

Když člověk neví, jak na to, může být vyjednávání o platu velmi nepříjemná a stresující část pracovních pohovorů. Základní techniky, jak si správně říct o peníze, ale zvládne opravdu každý.

předchozí Řekněte nám něco o sobě následující O kolik si říct na pohovoru

O kolik si říct na pohovoru je složité téma. Určitě netvrdím, že mám ve všem pravdu, nebo že přesně takhle to vždycky funguje, jen nabízím svůj vyčerpávající a maximálně otevřený pohled na tuto část hledání práce.

Trocha teorie na úvod

Stává se opravdu výjimečně, že firma neví, jak by měla hledaného zaměstnance platit. Většinou je to naopak jasně rozmyšlené, nebo dokonce přesně naplánované v nějakém interním kodexu odměňování nebo plánu zaměstnanců.

Přitom firma většinou nestanoví přesnou částku, ale pracuje s nějakým rozpětím – člověka na téhle pozici bychom měli/chtěli platit v rozmezí X tisíc až Y tisíc. Čím vyšší a lépe zaplacená pracovní místa, tím bývá zpravidla rozpětí mezi X a Y větší (a naopak).

Kolik peněz v rámci daných mantinelů bude chtít firma vybranému kandidátovi nabídnout, záleží v zásadě na těchto faktorech (schválně se zamysli, jak který můžeš ovlivnit):

Z výše uvedených bodů je mimochodem vidět, proč lidé tak často přecházejí mezi konkurenčními firmami – protože za to dostanou nejlepší peníze, na horní hranici rozpočtu na daná místa.

Jak odpovídat na otázku “Jaký očekáváte plat?“

V první řadě – i když o tom řada kandidátů mluví, tvoje živototní náklady a závazky jsou pro potenciálního zaměstnavatele úplně irelevatní. Že platíš hypotéku na pohovor prostě nepatří a diskuse „měsíčně platím tolik, takže chci vydělávat aspoň tolik“ je z pohledu zaměstnavatele divná a celkově nesmyslná.

Taktické není ani uvádět současný plat s tím, že si chceš o něco polepšit („teď mám 40, novou práci si hledám minimálně za 45“). V tom, jak firmy platí, jsou dost velké rozdíly, a tímto způsobem se můžeš připravit o slušné peníze, které by ti ve firmě sami rádi dali.

Vždycky je mi smutno, když vidím šikovného absolventa nastupovat třeba do nějaké banky za dvacet tisíc, když by mu tam klidně nabídli třicet pět. Jistě by s těmi sto dvaceti tisíci ročně v čistém něco vymyslel.

Tvým hlavním úkolem je před pohovorem odhadnout rozpětí, které je firma vítěznému kandidátovi připravená nabídnout. Můžeš při tom zkusit:

Samozřejmě, ne všechny firmy platí svoje lidi stejně, takže někdy bývá nejlepší podívat se po někom, kdo aspoň trochu zná konkrétní firmu a poměry v ní.

Magická moc rozpětí od – do

Když máš aspoň rámcovou představu o nabídce firmy, ještě musíš rozmyslet svoje požadavky. Ideální je říct si o částku na horní hranici rozpočtu firmy, nebo trochu nad ním (cca o 10-25% víc). Samozřejmě ale záleží na zkušenostech a schopnostech.

Pokud tvoje praxe jen tak tak stačí na volné místo, nebo nesplňuješ nějaké důležité požadavky firmy, musíš podle toho upravit svoje očekávání a mířit spíš do rozpočtu firmy než nad něj.

Neříkej jedno číslo, protože tím si vymažeš veškerý prostor pro vyjednávání.

Naprosto základním pravidlem při jednání o platu je, že co řekneš platí, a nemůžeš to později měnit. Rozpětí ti umožňuje v podstatě dávat více odpovědí najednou, udržuje ti manévrovací prostor.

Například když řekneš, že chceš čtyřicet tisíc, už si později nemůžeš říct o padesát. Takové jednání je pro firmu nepřijatelné, a může tě i vyřadit z výběrového řízení.

Když ale na otázku “Jaký očekáváte plat?” odpovíš “čtyřicet až padesát tisíc”, a firma ti na konci výběrového řízení nabídne třeba čtyřicet, ty můžeš říct, že chceš padesát, a je to v pořádku, protože se pořád pohybujete v mantinelech, co jste si vymezili.

To samo o sobě neznamená, že těch padesát nakonec dostaneš, ale jednání je pořád otevřené a ani jedna strana se nemusí cítit nějak podvedená.

penize

Ty na konci výběrového řízení

Rady na závěr

Naprosto nejsilnější je tvoje pozice pro vyjednávání o platu na samém konci výběrového řízení, ve chvíli, kdy ti firma dá pracovní nabídku. Všichni ostatní kandidáti jsou zapomenuti, chtějí tebe a nikoho jiného. Když se s tebou nedohodnou, bude to pro ně mít nepříjemné následky.

Naopak nejslabší pozici máš na začátku, ještě než se vůbec dostaneš na první pohovor. Proto mimochodem chtějí některé firmy vyplnit očekávaný plat už v přihlášce.

Co z toho plyne – snaž se diskuzi o platu odsouvat, co nejdál to jde. Vymluv se z konkrétní odpovědi. Mlž.

Když se tě ptají na plat, ještě o něm nevyjednáváte (to přijde později), jen se snažíš dát jakoukoli odpověď, která tě posune od této otázky dál a udrží ti co největší prostor pro budoucí jednání

To může být i “v této fázi výběrového řízení se nechci o platu bavit”, spíš ale bude fungovat zmíněné rozpětí a důkladná příprava.

Firma nikdy, ale opravdu nikdy, nevyřadí dobrého kandidáta o kterého stojí z výběrového řízení jen proto, že ji nechce říct svoje platové očekávání. Jde jen o to mít ty nervy a umět velmi zdvořile utéct otázkám na peníze až do konce výběrového řízení.

Upřesnění na závěr: Všechna tato pravidla a postupy platí pro přímé jednání s firmami a jejich HR. S personálními agenturami a headhuntery to funguje trochu jinak.

Utíká ti 80% volných pozic

Firmy neinzerují 80% volných míst. Většina lidí přitom hledá práci na internetu. Výsledek – na 20% nabídek se přihlásí 90% lidí. Připravili jsme pro tebe emailový kurz, ve kterém se naučíš oslovit firmy a dostat se k nabídkám, které na internetu nejsou.

Odesláno

Posláno

Pomohl ti článek? Sdílej ho se svými přáteli.