7 otázek, které na pohovoru nejspíš dostaneš

Proč to tak je nelze s určitostí říct.

Možná firmám chybí v náboru zaměstnanců invence, možná to personalisté lépe neumí a možná prostě chtějí všechny firmy vědět o kandidátech to samé.

Podstatné pro tebe je, že minimálně s částí (ne-li rovnou se všemi) z následujících otázek se na každém pohovoru budeš muset vypořádat.

1Řekněte nám něco o sobě.

Tahle otázka přichází často jako první.

Personalisté a vedoucí, kteří si ještě pořádně nepřečetli tvoje CV, si jí někdy kupují čas, obvykle je za ní ale snaha pohovor nějak začít a dát ti velmi obecné zadání a zjistit, jak se s ním vypořádáš.

Jak na tuhle otázku odpovědět?

Především nemluv moc dlouho. Dvě, nanejvýš tři minuty.

Zažil jsem bohužel bolestně moc kandidátů, kteří svůj úvodní monolog natáhli přes deset minut. To už je vůbec nikdo neposlouchal a o jejich výsledku ve výběrovém řízení bylo rozhodnuto.

Moc se nerozpovídej, jinak ztratíš personalistovu pozornost a zanikne to důležité, co chceš o sobě říct.

Všechno, co řekneš, by mělo přímo souviset s tím, proč se hodíš na nabízenou pozici. Když něco není relevatní pro práci, o kterou se ucházíš, tak o tom nemluv.

Pokud hledají obchodníka, všechny ne-obchodní pozice za X-let dozadu můžeš odbýt jednou větou a mluvit dvě minuty jen o obchodní pozici, na které pracuješ poslední dva roky.

I když tě personalista požádá, ať ho provedeš “celou svojí pracovní historií“ neznamená to, že to opravdu musíš udělat. Kormidluj interview tam.

Důkladně si před pohovorem pročti inzerát a všechny další materiály o pracovní pozici, které máš k dispozici. Dobře se zamysli nad tím, jakého člověka ta firma hledá. Jaké by měl mít zkušenosti, jaké schopnosti a jaké osobnostní charakteristiky?

Kde se potkávají očekávání firmy a to, co ty můžeš nabídnout? Udělej si seznam a mysli na něj, až padne tahle otázka.

2Co víte o naší společnosti?

Je těžko odpustitelné, když kandidát na pracovním pohovoru neví:

• Jaké produkty nebo služby firma nabízí a komu
• Kde a jak je možné firemní produkty koupit
• Jakými prodejními cestami se dostává firemní zboží k zákazníkům (prodej na internetu, vlastní prodejny, prodej přes distributory, vlastní síť obchodních zástupců, ?)
• Kolik má firma v ČR zaměstnanců a kolik poboček
• Co zajímavého nebo důležitého se za poslední rok stalo v odvětví, ve kterém firma působí
• Jací jsou hlavní konkurenti firmy. Jak si firma stojí v daném odvětví (je lídrem trhu, číslo dvě, nebo nějaký malý hráč)

Všechny výše popsané informace je většinou možné najít na internetu. Ještě lepším zdrojem informací mohou být lidé z tvého okolí, například současní nebo bývalí zaměstnanci firmy, zaměstnanci konkurence nebo konzultanti personálních agentur.

Pokud má firma internetový obchod, zkus v něm udělat nákup. Pokud má firma prodejny nebo něco podobného, zajdi se do jedné před pohovorem podívat.

3Jak si představujete práci na nabízené pozici?

Stejný smysl mají i otázky jako “Co víte o nabízené pozici?” nebo třeba “Jak si představujete svůj běžný pracovní den na této pozici?”.

Možná ti to přijde nějaké obrácené na hlavu. Neměli by ti spíš oni vysvětlit, co je náplní práce na daném místě?

Pro firmu je ale vždycky nejlepší nabrat někoho, kdo dané práci velmi dobře rozumí, nejlépe, když dělá už několik let to samé ve velmi podobné společnosti. Takový člověk se rychle zapracuje a je pravděpodobné, že bude svoji práci dobře zvládat.

Kandidáti, kteří mají jen mlhavou představu o náplni práce na volné pozici, tedy mají na pohovoru problém. Firma má pocit, že se na dané místo nehodí.

To je podstata téhle otázky. Je to test, jestli nabízené práci rozumíš nebo ne.

Ideální je přijít na pohovor s velmi dobrou představou, co dané zaměstnání, specificky v té firmě, obnáší – klíčové odpovědnosti a pracovní aktivity, a průběh běžného pracovního dne nebo týdne.

Jen pracovní inzerát k tomu obvykle nestačí. Zkus najít ve svém okolí někoho, kdo stejnou nebo podobnou práci dělá a trochu ho vyzpovídat. Nebo někoho, kdo pracuje v dané firmě a mohl by ti ty informace zjistit.

V nejhorším případě si aspoň před pohovorem pořádně přečti ten inzerát.

4Jaké jsou vaše silné stránky?

Cokoli na tuto otázku odpovíš je špatně a nijak ti to nepomůže, pokud to nejsou pádné důvody, proč jsi dobrá volba na nabízenou pozici.

Nikdo se tě neptá na tvoje pozitivní osobnostní charakteristiky (ne že by ti takovou otázku nemohli položit, něco jako “Jaké dobré vlastnosti máte?”, to je ale jiná otázka).

V čem vynikáš je irelevantní, pokud to neodpovídá tomu, co firma potřebuje.

Podívej se znovu na popis pozice a zamysli se nad vším, co víš – o sobě, o daném zaměstnání, o firmě, o pracovních úkolech a aktivitách. Jaké jsou 2-3 hlavní důvody, proč tu práci budeš dělat dobře? Sepiš si je na papír a nauč se je stručně a srozumitelně vysvětlit.

5Jaké jsou vaše slabé stránky?

Nikdy na tuhle otázku neodpovídej “Žádné mě teď nenapadají”, ani “To by museli posoudit jiní”, a už vůbec ne “Nemám žádné slabé stránky”.

Rozhodně taky nedávej vychytralou odpověď, kdy zmíněná špatná stránka je vlastně pro zaměstnavatele spíš dobrá (“Pracuji až příliš”, “Věnuji moc velkou pozornost detailům” na pozici účetní a podobně). Vypadá to arogantně a hloupě.

Většina personalistů očekává upřímnou odpověď, ne nějaký bullshit.

Rozhodně je ale potřeba míň upřímnosti a otevřenosti, než u otázky na tvoje silné stránky.

Připrav si 2-3 slabiny, které nejsou nijak zásadní. Nikdy nezmiňuj věci, které jsou důležité pro práci, o kterou se ucházíš. A nezmiňuj nic, co by naznačovalo jakékoli konflikty s kolegy nebo nadřízenými v minulosti.

Můj osobní tip je přijít s odpovědí, ve které ukážeš, jak na svojí slabině vědomě pracuješ, nebo jak se ti ji už dokonce podařilo odbourat.

Něco jako “po povýšení na náročnější pozice jsem měl trochu problémy s řízením vlastního času, někdy jsem býval zavalený úkoly a nevěděl, kam dřív skočit, ale přečetl jsem si o time managementu několik knih a šel jsem na výborné školení, takže dnes jsem v této oblasti myslím už lehce nadprůměrný”.

Personalistu to většinou ohromí.

Může se stát, že bude personalista chtít slyšet slabých stránek víc, skoro vždycky by ti ale měly stačit tři.

6Proč chcete odejít ze svého současného zaměstnání?

Touhle otázkou si tě personalista testuje – dokážeš se s ní vypořádat se ctí nebo si pod sebou podřežeš větev?

Odpovídej hlavně stručně a obecně. Spousta kandidátů má na pohovorech potřebu svoje motivy podrobně vysvětlit a tím, co řeknou, sami sobě uškodí.

Na detaily se zatím nikdo neptá a tobě skoro určitě nepomůžou, často stačí říct k překonání téhle otázky jen dvě věty.

Zdrž se jakékoli kritiky svého současného zaměstnavatele, svého šéfa, svých kolegů a poměrů ve firmě, kde pracuješ. Kritizovat můžeš jen svoji vlastní práci v tom smyslu, že už ji zvládáš levou zadní a že potřebuješ něco nového.

Ideální je zapomenout na negativní důvody ke změně zaměstnání (co tě vyhání pryč, co ti vadí) a mluvit jen o pozitivních důvodech (tedy co tě přitahuje k novému zaměstnavateli a na nabízenou pozici). Sepiš si před pohovorem seznam důvodů, proč se ti volná pozice a firma líbí a zkus stočit řeč na ně.

Občas může být zcela zjevné, že “je nějaký problém”, například když chceš odejít z firmy, kde pracuješ teprve půl roku. Potom tě bude personalista tlačit otázkami do detailnějšího vysvětlení situace.

I v tom případě ale odpovídej stručně, dávkuj mu informace po kouskách, mluv hodně obecně a diplomaticky. Připrav si odpověď, u které bude pro personalistu snadné s tebou soucítit, i když bude trochu kritická.

Jedna věc je říct “odcházím, protože můj šéf je neschopný”, což prakticky znamená “já mám pocit, že můj šéf je neschopný”, a jiná věc je krátce říct “naše oddělení mělo za poslední rok už třetího šéfa a ten poslední dal teď výpověď ve zkušební době, mnoho lidí odchází a i já jsem rozhodl uplatnit svoje zkušenosti jinde”.

7Jaké očekáváte ohodnocení?

Řada světových expertů na oblast kariéry radí se této otázce vyhnout a diskutovat plat až ve chvíli, když firma člověku pozici nabídne.

To ale prakticky podle mě vůbec není možné. Smiř se prostě s tím, že firma ti o ohodnocení na nabízené pozici nejdřív neřekne vůbec nic a naopak od tebe bude chtít slyšet konkrétní finanční představu, a to hned v prvním kole výběrového řízení.

Reakce typu “myslel jsem, že to se spíš dozvím já od vás” nebo “přizpůsobím se ohodnocení, které pro toho člověka plánujete” bohužel neprojdou. Personalista tě k odpovědi dotlačí nebo s tebou prostě výběrové řízení ukončí.

Jaký je tedy správný postup?

Především si uvědom, že v daný okamžik ještě nevyjednáváš o platu (to možná přijde později), ale jen potřebuješ dát nějakou odpověď a posunout se tak k další otázce.

Zároveň ale platí, že firmy se velmi špatně dívají na lidi, kteří odvolávají nebo mění to, co dříve řekli.

Vyjdi z toho, kolik bereš teď nebo kolik víš, že berou lidé na obdobných pozicích (vyplatí se poptat se ve svém okolí).

Nepřipravuj se o svůj budoucí manévrovací prostor a neříkej jedno konkrétní číslo. Odpovídej rozpětím.

Jak velké to rozpětí má být je individuální, pro někoho to může být 20-25 tisíc, pro jiného 70-90 tisíc.

Snaž se dát obecnou odpověď s komponentem “to záleží”, něco jako “vzhledem ke svým zkušenostem bych se chtěl pohybovat někde na úrovni 30-40 tisíc hrubého měsíčně (očekává se, že platové očekávání budeš uvádět v hrubé mzdě a ne v čisté), ale záleží to samozřejmě na řadě faktorů, které zatím neznám, například na velikosti a struktuře bonusové složky ve vaší firmě, množství poskytovaných školení a podobně”.

Tak nebudeš mimo hru, když bude firma moct nabídnout plat maximálně třicet tisíc a zároveň budeš mít možnost si nakonec vyhádat těch čtyřicet, protože “jste o tom přece mluvili” (a třeba i čtyřicet pět, když se ukáže, že ve firmě žádná bonusová složka platu není).

Bonus: Chcete se nás Vy na něco zeptat?

Je téměř jisté, že kromě většiny nebo dokonce všech výše uvedených otázek dostaneš na konci pohovoru možnost naopak nějaké otázky zástupcům firmy položit.

Vždycky téhle příležitosti využij.

Řada kandidátů v té chvíli odpovídá “nenapadá mě nic, na co bych se chtěl zeptat” nebo “všechno důležité už myslím zaznělo”, což je velká chyba, protože personalistovi to zní jako “to volné místo mě nezajímá a už to chci mít za sebou”.

Lidé si obvykle z nějaké události pamatují hlavně to, co bylo na konci. Chceš snad, aby si tě personalista zapamatoval právě takhle?

Zároveň tahle chvíle ale není příležitost se vyptávat a ukázat, že toho o firmě nebo o té pozici moc nevíš. Takové dotazování (“Řekněte mi prosím, co bych na té pozici přesně dělal”), ti může uškodit, jak jsme vysvětlili u otázky číslo tři.

Tvým cílem u této otázky by mělo být udělat naposled na personalistu dobrý dojem tím, že mu položíš pár chytrých a relevazních dotazů.

Je na tobě, na co se konkrétně zeptáš, připrav si ale otázky před pohovorem a to nejméně tři. Ať jsou stručné a snadno pochopitelné.

Většinou se zeptáš jen na jednu nebo nejvýš na dvě ale je dobré mít pár v záloze pro případ, že už by odpověď zazněla v průběhu pohovoru.

Vždycky se zamýšlej nad tím, jaký dojem tvoje otázka vyvolá.

Vhodné jsou třeba tyhle otázky:

• Jaké hlavní úkoly bych měl splnit během prvního měsíce?
• Jakých výsledků bych měl dosáhnout během zkušební doby?
• Jaké máte cíle v oblasti digitálního marketingu?‘ (místo digitálního marketingu můžeš dosadit jakoukoli relevatní aktivitu pro tvůj obor)
• Jaký je váš názor na (významná událost v daném odvětví z nedávné doby)? (Musí jít o něco, o čem zástupce firmy určitě ví, například nějaká inovace, nový produkt nebo technologie, velká akvizice apod. Takovou otázkou dáváš najevo, že rozumíš danému odvětví a navíc budete vypadat chytře).

Další tipy na vlastní otázky můžeš najít v našem článku 10 vlastních otázek na pohovory.