Hledání práce na internetu ničí kariéru

8. listopadu 2018
11 min čtení

Je snadné hledat práci na internetu. Většina lidí ji tak v dnešní době hledá. 80% nabídek se ale na Jobs.cz a jiné pracovní portály vůbec nedostane.

předchozí Vzor a příklady motivačního dopisu následující Přednáška O skrytém trhu práce

Trh práce má dvě strany, říkejme jim kandidáti (ti hledají práci) a firmy (ty hledají nové zaměstnance).

Problém s pracovními inzeráty na portálech typu Jobs.cz je ten, že sice opravdu skvěle slouží potřebám kandidátů, ale že se zásadně míjí s potřebami firem.

To vede k tomu, že zatímco pro většinu kandidátů jsou pracovní inzeráty při hledání práce alfa a omega, pro firmy je to při náboru nutné zlo, nástroj, který přijde na řadu, až když všechny lepší metody selžou.

Když budeš hledat práci jen přes inzeráty na internetu, budeš mít jen malou šanci, že najdeš opravdu dobrou práci, a že svoji kariéru posuneš někam dál.

To je situace, kterou si málo kandidátů uvědomuje, a stojí za to si ji podrobně vysvětlit.

Strategie kandidátů na trhu práce

Strategie kandidátů při hledání práce by se dala shrnout jako: maximální záběr, pokud možno s minimálním úsilím. Jinak řečeno snadno a rychle najít co nejvíc zajímavých pracovních nabídek, a na ně se přihlásit.

Čím víc přihlášek, tím větší šance, že seženu dobrou práci.

Všechny možné způsoby hledání práce tedy kandidáti hodnotí touhle metrikou – kolik tímto způsobem objevím nabídek, a s jakým úsilím (jak rychle).

Proto kandidáti milují pracovní portály typu Jobs.cz. Kde jinde můžou doslova za pár minut najít relevantní nabídky a poslat přihlášky.

Nebo LinkedIn. Tam ani člověk nemusí mít zpracovaný životopis. Jenom si otevře tu jejich nástěnku s inzeráty, a na jeden klik to někam pošle. Jak rychlé a jednoduché.

Ale je to efektivní?

Není, a hned si vysvětlíme proč.

Strategie firem na trhu práce

Strategie firem při hledání zaměstnanců by se dala shrnout jako: minimální riziko, pokud možno taky s minimálním úsilím.

Firmám tedy nejde o to, zasáhnout při náboru co nejvíc lidí (pokud by to tak bylo, firmy by milovaly pracovní inzeráty stejně, jako kandidáti). Jde jim v první řadě o to minimalizovat riziko, to je pro ně alfa a omega.

Co to znamená?

Obsazení volné pozice je pro každou firmu složitý moment, který vždycky provází riziko a z něho plynoucí strach. Co když vezmou špatného člověka?! V některých zaměstnáních trvá třeba rok, než se kvalita vybraného kandidáta naplno ukáže. Někoho zaučovat, školit, řídit a samozřejmě i platit, a potom zjistit, že na práci nestačí, to je situace, o kterou žádná firma nestojí.

Všechny možné způsoby hledání zaměstnanců tedy firmy hodnotí podle toho, jaké s sebou nesou riziko, že vezmou špatného člověka.

A teď pozor – obecně čím lépe firma kandidáta zná, tím menší riziko.

Úplně nejmenší riziko je pro firmu obsadit volnou pozici povýšením někoho, kdo v ní už pracuje (zároveň to taky vyžaduje nejmenší úsilí). Kvalita takového kandidáta je firmě dobře známá. A nejen to, i kandidát už firmu dobře zná, a odpadá tedy riziko, že mu třeba nesedne pracovní tým nebo prostředí ve firmě.

Naopak největší riziko je pro firmu obsadit volnou pozici někým, koho vůbec nezná. Například někým, kdo se přihlásil na pracovní inzerát. O pracovním výkonu takového člověka nedokáže firma v podstatě nic říct. Poslal nějaký životopis, ale do toho si ve výsledku můžu napsat kdokoli cokoli.

Kromě toho, že hledat lidi přes inzeráty znamená pro firmy největší riziko, nese to s sebou i největší úsilí: někdo musí napsat pracovní inzerát, někdo ho musí vystavit na internet, někdo by měl neúspěšné kandidáty informovat, že mají smůlu, ale HLAVNĚ – nějací lidí ve firmě se musí prokousat složitým náborovým procesem, aby si udělali názor (pomocí pochybných metod jako jsou životopisy a pracovní pohovory) na kvalitu lidí, o kterých toho moc neví.

Interní povýšení a pracovní inzeráty na internetu jsou tak dva extrémy na opačných koncích spektra rizikovosti metod náboru zaměstnanců, mezi které se poskládá všechno ostatní.

Jak firmy doopravdy shání zaměstnance

Prakticky pak každá firma, respektive nějaký manažer nebo personalista v ní, prochází při obsazování volné pozice podobným procesem:

  1. Nejdřív zkusí najít a povýšit někoho interně, kdo už ve firmě pracuje
  2. Postupně jdou v rámci firmy od vlastního týmu dál, do méně známých částí firmy
  3. Potom zkusí jim známé lidi mimo firmu (tady už manažer požádá taky jiné lidi ve firmě, aby mu někoho doporučili)
  4. Postupně jdou všichni od lidí, které znají velmi dobře, k lidem, které znají jen trochu
  5. Potom se začnou svých kontaktů ptát na doporučení. Tím zacílí lidi, které zná někdo jiný
  6. Postupně přejdou od těch nejlepších kontaktů ke všem ostatním
  7. Když se pořád žádný dobrý kandidát nenajde, vystaví se inzerát a spustí se náborový monstrproces

Všimni si, jak se firmy strašně snaží před vystavením inzerátu někoho najít jiným způsobem (a vynaložit na to menší úsilí, než kolik je stojí veřejný náborový proces s rizikovými kandidáty).

Všechny způsoby hledání můžou běžet i paralelně (v praxi jdou ale většinou postupně), to ale nic nemění na tom, že kandidáti, které firma lépe zná, mají obrovskou výhodu.

Obrovskou ironií na trhu práce je, že způsob, jakým většina lidí novou práci hledá, je hrozně neefektivní a jde zcela proti přirozenému chování firem.

Výše popsaná situace prakticky vede k tomu, že:

Většina volných pozic není na internetu inzerovaná

U spousty volných pozic ke spuštění pracovní inzerce vůbec nedojde, protože se vhodný kandidát objeví v krocích 1-6 popsaných výše. Odhadem 80% volných pozic není na internetu. Na poslední sedmý krok tedy zbyde jen asi 20% nabídek, ke kterým se někde na internetu vystaví pracovní inzerát. A čím vyšší plat, tím méně pozic v inzerci.

Nejlepší nabídky se na internet vůbec nedostanou

Logicky ty nejlepší pozice mají nejmenší šanci propadnout celým procesem až na dno. Dobrý šéf má dobré kontakty a umí je využít, a když neuspěje, má pod sebou dobrý tým a lidi v něm zase svoje kontakty. Super práci není potřeba nikomu nutit, lidi si mezi sebou o ní rádi řeknou, a zájemci se najdou sami.

Když se teď podívám na Jobs, najdu tam hromadu inzerátů, jenže na shitové nebo naprosto tuctové pozice. Nenajdu tam ani jednu úžasnou nabídku, a celkově velmi málo seniorních pozic.

Ve výsledku je tohle možná nejhorší – on ten systém trochu funguje. Kdyby nefungoval vůbec, bylo by hned každému jasné, co a jak. Jenže on funguje, nějaké pozice, v podstatě odpad, se na pracovní portály vždycky dostanou, a lidi mají problém přes stromy vidět les.

Najít práci přes inzeráty není žádný med

Kandidáti z inzerce jsou pro firmy tak trochu nutné zlo, poslední nechtěný krok pro obsazení volné pozice. A podle toho se k nim taky firmy chovají, a k celému náborovému procesu okolo.

Začíná to u zoufalých pracovních inzerátů, které skoro nikdy nepíšou sami manažeři (nevidí v tom smysl, takže si neudělají čas), a ve výsledku se z nich člověk o nabízené práci nic moc nedoví. Většina z nich vznikne v HR asi tak za čtvrt hodiny, primárně metodou CTRLC CTRLV.

Pokračuje to přes zdlouhavý proces, kdy firmy často odpovídají kandidátům z inzerce až za několik týdnů nebo dokonce měsíců. Protože to pro ně není priorita. Inzeráty se navíc často vystavují jen jako záloha, kdyby ve firmě sami nikoho nenašli, a odpověď na přihlášku nakonec nedostane vůbec nikdo. Je to jako poslat životopis do černé díry a čekat, jestli se něco stane.

Největší problém jsou ale dlouhá a složitá výběrová řízení, během kterých se firmy snaží všemožnými způsoby rozhodnout, jestli vybraní kandidáti za něco stojí. Celé je to většinou posazené do polohy – pojďme zjistit, proč toho člověka nechceme (a když si nejsme jistí, přidáme další dvě kola výběrového řízení).

V práci běžně vidím, jak nějaký kandidát projde třemi koly pohovorů, vidí se s pěti různými lidmi, a ještě připraví nějakou prezentaci nebo případovou studii. A nakonec se po třech týdnech mlčení dozví, že ho firma nechce.

Změnit povolání přes inzeráty v podstatě nejde

Dalším problémem hledání práce přes inzeráty je konkurence. Dokud firma hledá přes kontakty, konkurence o volné pozice bývá minimální nebo dokonce žádná. Jakmile se ale nabídka zveřejní na internetu, může se na ní přihlásit kdokoli, což se taky děje.

Hromada kandidátů, kteří automaticky hledají novou práci přes Jobs.cz a další pracovní portály, se pere o těch 20% volných pozic, které na ně zbyly. A firmy od těchhle rizikových kandidátů nečekají nic menšího, než že budou aspoň naprosto perfektně splňovat všechny jejich požadavky, často nesmyslně nafouknuté.

Mimo jiné je tak skoro nemožné přes inzeráty úspěšně najít práci, když chce člověk změnit povolání, jinak řečeno začít dělat něco jiného. Nabrat člověka “z ulice”, kterého nikdo nezná, a který navíc ani nedělal stejnou práci někde jinde, bere firma jako moc velké riziko.

Co to všechno znamená pro tebe

S výše popsaným fungováním trhu práce nemůžeše udělat nic, není to řešitelný problém. Můžeš se tomu jen přizpůsobit.

V první řadě vezmi na vědomí, že hledání práce na internetu není efektivní:

Prostřední bod, a vlastně celý můj článek, pěkně ilustruje tahle infografika od firmy Jobvite.com, která vyvíjí náborový software.

Samozřejmě, ta čísla jsou spíš orientační, je to nějaký průměr, těžko to měřit přesně, a bude se to lišit podle firmy, země a podobně.

Moje vlastní dlouholetá praxe v náboru, na straně agentur i přímo ve firmách, ale potvrzuje základní sdělení z těchhle dat: firmy dostávají hodně kandidátů z pracovních portálů, ale volných pozic s nimi obsadí docela málo. Zároveň velmi “efektivní” jsou kandidáti, kteří se do firmy dostanou přes nějaké doporučení – celkově jich je méně než 10%, ale obsadí skoro polovinu volných pozic.

Pokud chceš opravdu najít dobrou práci, musíš svoji kariéru aktivně budovat, a ne jen pasivně klikat na inzeráty na Jobs.cz jako všichni ostatní. Musíš jít vlastní cestou.

Zásadní věc přitom je, že:

Nemusíš ve firmě vůbec nikoho znát, aby tě zaměstnali. Do procesu obsazení volné pozice se můžeš nabourat před vystavením nabídky na internet prostě tak, že pošleš ve správný čas někomu z firmy email s životopisem.

Ano, ideálně hledají člověka, kterého někdo zná. Volné místo je ale potřeba nějak vyřešit, takže jsou otevření možnostem. Budou se bavit s kandidátem, který má relevantní praxi, a navíc motivaci ozvat se napřímo (což 99% lidí nikdy nedělá)? Většinou budou.

Jak tedy hledat práci, když ne na internetu

Důležité varování předem: aktivní hledání práce je v principu jednoduché, ale rozhodně není snadné. Kdyby snadné bylo, dělali by to všichni. Ve srovnání s klikáním na Jobsech je to obrovská dřina, což je (vedle nedostatečného pochopení trhu práce) ten hlavní důvod, proč tímhle způsobem práci skoro nikdo nehledá. Jestli nedokážeš pracovat víc, než 90% tvojí konkurence na trhu práce, nemá cenu se o níže popsaný postup ani pokoušet.

Postup, jak se dostat k neveřejným pracovním nabídkám, je v podstatě triviální:

  1. Vyber firmu, ve které chceš pracovat
  2. Pošli email se svým životopisem nějakému člověku v ní

Šanci na úspěch budeš mít především jestli

Tohle shrnutí asi přináší víc otázek a odpovědí: Jakým lidem mám životopisy posílat? Jak mám ty lidi a jejich kontakty najít? Co mám napsat do mailu s životopisem? A co mám dělat, když se mi pak nikdo neozve?

Pokud se chceš tyhle věci naučit, a na na vlastní oči vidět, jak celý postup oslovení firem vypadá, přijď na moje školení Jak najít pozice, které na Jobs.cz nejsou.

Na školení zjistíš:

Ať už přijdeš na školení, nebo to zkusíš vlastní cestou, důležité je začít. Hledat práci aktivně není snadné, ale je to smysluplné. A funguje to líp, než si asi myslíš. Jako důkaz dávám nakonec jeden email, který mi před pár dny přišel

(Samozřejmě, dvě firmy jsou málo. Správně to chce oslovit aspoň 20 firem, ideálně pokud možno 50 nebo víc. Jak jsme říkal, hledat práci aktivně není snadné.)

Další čtení

Problém s články o hledání práce na internetu je ten, že je nepíšou lidi, kteří by je psát měli. Následující texty jsou světlá výjimka. Dávám jim palec nahoru.

The Uncomfortable Truth About Jobs Posted Online, Michael Mayher

Michael Mayher je Američan, který žije od roku 92 v Praze a pracuje jako headhunter ve vlastních firmách. Líbí se mi jeho psaní, protože mluví bez obalu a natvrdo říká, že aktivní hledání práce je něco, na co většina lidí prostě nemá. A vedle mě přináší další důvody, proč hledání přes inzeráty nefunguje:

You can be talented; you can be qualified and have a terrific resume. You can be a great interviewer but, even if you are all these things, what does it matter if you are sending your resume into a virtual black hole. What happens when you finally recognize the vast majority of resumes submitted online are never seen by human eyes. You need to resolve to stop pretending you are actually doing anything – if all you are doing is relying on predominantly faceless online efforts.

Why Applying Online Won’t Land You Your Dream Job (& What To Do Instead), Austin Belcak

Austin Belcak nikdy nepracoval v HR, ale sám aktivně oslovil firmy a našel si tak práci (a dostal se na pohovor mimo jiné i do Googlu, Twitteru a Uberu). Na svých zkušenostech postavil celý web o hledání práce – Cultivated Culture. Jeho metoda je trochu jiná (a náročnější), než ta co jsem popsal já, jde se jí ale v mnoha aspektech inspirovat.

If you’re only applying for jobs online, you’re getting lost in a sea of applicants with no hope of differentiating yourself. That’s like showing up at the the most popular club in New York at 11pm with your 3 best guy friends and expecting to stroll right in. It ain’t gunna happen!
The key to landing your dream job in today’s market is leveraging a laser-focused networking approach. Forget events and happy hours, your goal is to solely focus on one or two individuals who have influence over the hiring decision for you dream role.

Utíká ti 80% volných pozic

Firmy neinzerují 80% volných míst. Většina lidí přitom hledá práci na internetu. Výsledek – na 20% nabídek se přihlásí 90% lidí. Připravili jsme pro tebe emailový kurz, ve kterém se naučíš oslovit firmy a dostat se k nabídkám, které na internetu nejsou.

Odesláno

Posláno

Pomohl ti článek? Sdílej ho se svými přáteli.