Přednáška O skrytém trhu práce

Na začátku prosince jsem měl na Vysoké škole ekonomické v Praze přednášku nazvanou O skrytém trhu práce, s podtitulem Jak se dostat k pracovním nabídkám, které na Jobs.cz nenajedete. Je z ní pořízen záznam, takže ji teď může shlédnout každý.

I když šlo o přednášku pro vysokoškolské studenty, principy a postupy v ní popsané platí obecně pro celý trh práce a všechny, kdo hledají zaměstnání.

Z přednášky plynou následující dvě poučení:

Odpovídání na pracovní inzeráty není hledání práce

Řada lidí se každý týden podívá na Jobs.cz, vyhledá několik nových inzerátů na relevantní pozice, rozešle životopisy a mají pocit, že hledají práci. To je hloupost a fatální omyl.

Nejméně 50%, ale podle některých odhadů přes 80% volných pozic není vůbec inzerováno na pracovních serverech.

Existuje několik různých důvodů, proč zaměstnavatelé volná místa neinzerují. Mezi hlavní určitě patří to, že na jeden inzerát se přihlásí často i několik stovek uchazečů, z nichž většina vůbec nemá pro danou pozici relevantní zkušenosti. Než aby se manažer hodiny probíral špatnými životopisy, raději se poptá ve svém okolí po schopném člověku (například).

Navíc to, že volná pozice inzerovaná je, pro tebe není žádná výhra.

Velmi často, i když je výběrové řízení veřejné, není nakonec místo obsazeno uchazečem z inzerce. Především tě ale u veřejných výběrových řízení čeká obrovská konkurence. Ani zcela kvalifikovaný kandidát, který splňuje všechny požadavky na obsazované místo, nemá příliš dobré vyhlídky, když skončí ve složce s další stovkou zájemců.

Odpovídání na pracovní inzeráty je prostě v mnoha ohledech ten nejhorší způsob hledání práce a není rozumné si od něj mnoho slibovat nebo na něj příliš spoléhat.

Každý může najít práci tak, že sám osloví vybrané firmy

Správná otázka při hledání práce není „Co se nabízí?“, ale „Co můžu dělat a v jakých firmách?“. Když na ni budeš mít uspokojivou odpověď, máš velký kus cesty za sebou.

Jak jsem řekl, volné pozice ve firmách jsou, i když to na první pohled není vidět. Aktivní oslovení relevantních zaměstnavatelů by tedy mělo být nedílnou součástí každého procesu hledání práce.

Sondovat, jestli někde není příležitost právě pro tebe, ale není jednoduché. Je to pořádný kus práce.

Posílat životopisy na adresy typu kariera@firma.cz je jako házet je do koše (tyto adresy často existují jen proto, aby do nich málo důvtipní kandidáti „uklidili“ svoje přihlášky a neotravovali s nimi lidi ve firmě).

Musíš najít konkrétní lidi, kteří mohou rozhodnout nebo spolurozhodnout o tvém přijetí (tedy například ředitele úseků nebo oddělení, u menších firem jednatele) a poslat přihlášku jim. Aby se jí vůbec někdo zabýval, musíš mít perfektní životopis, který přesvědčivě ukáže, v čem budeš pro danou firmu přínosem, pokud tě zaměstná.

Každá přihláška musí být jedinečná, napsaná specificky pro daného člověka a danou firmu.

Pokud dokážeš najít 30-50 firem, ve kterých se potenciálně můžeš uplatnit, máš možnost hrát v procesu hledání práce a v celé svojí kariéře mnohem aktivnější roli. A to je potřeba, protože štěstí (i tomu profesnímu) musí jít člověk naproti.